Někdy se může v manželství stát, že jeden z partnerů si po čase přestane vážit maličkosti. Věci, za které byl dříve vděčný už po letech bere jako samozřejmost. Dříve děkoval manželce za dobrou večeři, nyní si stěžuje, že je jídlo studené. Dříve děkoval za vyžehlené košile, nyní si stěžuje, že měli být vyžehlené už včera.
Manželství se do takové fáze může dostat velice snadno a nenápadně. Ze vztahu plného lásky se pak stává rutina, která po čase přestává oba z partnerů bavit. Partneři by si měli ve vztahu vzájemné pomáhat. V dnešním článku si ukážeme krátký příběh, který nám ukazuje, jak moc je to důležité.
Minulý víkend nás navštívili naši přátelé, Petr a Monika. Když jsme dojídali oběd, který manželka uvařila, začal jsem sklízet ze stolu a odnášet talíře do kuchyně, kde jsem je začal skládat do myčky. Když jsem se vrátil ke stolu, tak se mě Petr s Monikou zeptaly, jestli pomáhám manželce s nádobím pravidelně. Vysvětlil jsem jim že u nás doma je tohle běžná věc.
Monika se tedy zeptala, proč jí Petr také doma nepomáhá, když pro mě to není žádný problém Petr se rozzlobil a naštvaně jí řekl, že nevidí důvod proč by to měl dělat a že má svých starostí dost. Řekl jsem Petrovi, že to přeci není žádná velká věda, jednou za čas pomoci s nádobím nebo vynést koš. Povídali jsme si ještě několik minut ale když jsem viděl, že Petrův názor nezměním, nechal jsem to být.
Celý den mi poté vrtalo v hlavě, proč byl Petr tak naštvaný kvůli takové maličkosti. Pomáhat doma své ženě mi nikdy nevadilo a přišlo mi to jako naprosto normální věc, která mě nikdy nijak neobtěžovala. Od té doby se snažím manželce pomáhat ještě více.
Manžel si někdy může myslet, že jsou domácí práce pod jeho úroveň ale opak je pravdou. Několikrát za týden pomoci manželce s domácnosti, není vůbec nic složitého a ženě to vždy udělá radost, když není na všechnu práci sama a může si na chvíli odpočinout a mít čas jenom pro sebe.
