Lidé si dost často myslí, že je to právě muž, kdo má poslední slovo a je to právě on, který se rozhodne odejít od rodiny. Opak je ale pravdou. V manželství má mnohem větší moc manželka. Na ní dost často bývá i konečné rozhodnutí, jestli v manželství zůstat a nebo ne. Manžel pak nemá v takové situaci na vybranou a s ženou souhlasí.
Jakmile jednou žena ztratí trpělivost a nad manželstvím zlomí hůl, tak je úplný konec. To jak dlouho vydrží rodina pohromadě závisí jen na žene. Ženy si dost často neuvědomují, že jsou to pravě ony, kdo má ve vztahu poslední slovo.
Kolik času zbývá společnému vztahu závisí jen na konečném rozhodnutí manželky a na její trpělivosti, která také není nekonečná a to obzvlášť pokud se k ní muž nechová, tak jak by chtěla. Ženy se ve vztahu vždy snaží najít kompromis ale někdy už je na kompromis pozdě. Muži naopak ve vztahu chtějí, aby bylo všechno podle nich. Na konci vztahu jim často dojde, jak se chovaly ale už je pozdě.
Čím méně muž miluje svojí ženu, tím více o ní začínají jevit zájem ostatní muži. Muž si dost často váží své ženy jen na začátku vztahu a poté jí bere jako samozřejmost, to je ale chyba, za kterou dost často tvrdě zaplatí. Partneři se začnou navzájem vzdalovat a najít společnou řeč je pro ně čím dal tím těžší. Když muž ženě nedává potřebnou lásku, tak jí začne hledat jinde. Muž by si měl uvědomit, že pokud chce mít manželku na celý život, tak by se k ní měl podle toho také chovat a vážit si jí.
Když muž ženu doopravdy miluje a dává jí to najevo, tak ona ho nikdy neopustí. Žena od něj odejde až tehdy když se ze společného soužití stává peklo, i přesto že k němu může stále něco cítit. Rozvod nastává ve chvíli, kde ze vztahu plného lásky a porozumění stane osamělý vztah dvou lidí, kteří nežijí spolu ale vedle sebe. Ženu rozchod může trápit ale uvědomuje si že v daný moment je to pro oba to správné rozhodnutí a že na něj určitě časem zapomene i přesto že to bude ze začátku bolet.
