Příběh ze života: Matka nechce přijmout mou novou manželku, neustále jí kritizuje a hledá na ní chyby.

V životě se někdy může stát, že se pohádáme i s osobou, která je nám velmi blízká a moc nás to poté mrzí. Obzvlášť pokud je ten člověk rodinným příslušníkem. Nebo ještě hůře – jedná se o vlastní matku. Matky někdy mohou mít rozdílný pohled na to, jak by se jejich děti měly chovat.

Dost často se stává, že i v jejich dospělosti jim poskytují nevyžádané rady a snaží se jim organizovat život. Jejich úmysl může být dobrý ale výsledkem je často rozhádaná rodina, která se velmi těžko dává dohromady. V dnešním článku si jeden takový příběh ukážeme.

Maminka nikdy nešla pro ostré slovo daleko ale vždy jsem věděl, že to myslí dobře a uvnitř je moc hodná. V dětství se mi věnovala v dospělosti jsem věděl, že se na ní mohu vždy spolehnout. Tohle se ale změnilo, když jsem si domu přivedl současnou manželku. Došlo ke střetu dvou velmi podobných povah a matka se s manželkou prostě nesnese. Manželka se snažila s maminkou mnohokrát promluvit a usmířit se s ní – bez výsledku.

Vše dospělo tak daleko, že matka dokonce řekla, že nedorazí na naší svatbu, nakonec dorazila ale za celý večer prohodila jen pár slov. Ještě před svatbou mi neustále říkala, jak moc velkou chybu dělám. Když jsem se jí zeptal, kde je problém a proč prostě nemůže přijmout, že jí mám rád, tak mi řekla, že nedovolí, abych si zničil život.

Minulý měsíc nás pozvala na rodinný oběd. Ihned jak jsme přišli jsem věděl, že je zle. Manželka donesla květiny a její odpověď přesně určila, jak se bude celá návštěva odvíjet: „Děkuji, tulipány jsou jistě krásné ale už by si mohla vědět, že mám raději růže.“ Nějak už jsem ani neměl sílu na to něco říkat. Oběd pokračoval s neustálými připomínkami a poznámkami. Manželka naštěstí vše brala s humorem a to samé táta, který manželku přijal do rodiny s otevřenou náručí.

Matka neustále hledá chyby, která by mohla manželce vytknout. Říkám si, že teď se to ještě dá nějak snést ale co až budeme mít děti. Nechci, aby vyrůstaly v podobném prostředí. Když nás minulý týden přišli rodiče navštívit a matka přišla s tím, že žena málo zalévá květiny, tak už manželce přetekl pohár trpělivosti. Po tom co rodiče odešly mi řekla, že se s matkou už nechce vídat. Tátu mile ráda navštíví ale jen když matka nebude doma.

Táta slíbil, že s ní konečně promluví ale bojím se, že na to, aby jí vynadal je až moc hodný. Doufám tedy, že se situace časem zlepší ale bohužel se budu muset smířit s tím, že ještě nějaký čas bude v rodině dusno. Uvnitř stále věřím, že matka konečně přijme manželku a pochopí, že jí mám opravdu rád.